Ráno jsme se svezli Grabem, alternativou Uberu nebo Boltu v jihovýchodní Asii, na letiště Don Mueang, odkud létají nízkonákladovky do celého regionu. My zde odstartovali naši cestu na jih, konkrétně na ostrov Koh Tao ranním letem do Chumphonu.
Celá cesta byla přímočará. Na malém letišti uprostřed polí jsme rovnou z letadla prošli přes “příletovou místnost”, za kterou čekal stánek společnosti Lomprayah a jejich připravený autobus. Tato firma má totiž v celé lokalitě dopravní monopol na hlavní tři ostrovy v Thajském zálivu. Autobus nás odvezl až k molu, odkud jsme přejeli dvouhodinovým trajektem na Koh Tao.
Už při výstupu z trajektu byl slyšet ruch přístavu – taxikáři vyvolávající jména hotelů, stánkaři nabízející kokos nebo palačinky, motorky a pickupy projíždějící s lidmi na korbách. Rozhodli jsme se na chvíli uklidnit thajským čajem a přečkat náběh na nové turisty. Do patnácti minut se ulice vyprázdnila a my měli klid na půjčení skútru. Ten jsme naložili námi, dvěma krosnama, batůžkem a vodou a spokojeně jsme vyrazili na ubytko do kopců.
Jelikož má Koh Tao jen 21 km2 a pár hlavních silnic, během prvního dne jsme ho celý projeli. Exotika, krásná příroda, pláže, skvělé jídlo a západy slunce – co víc si přát. Navíc je ostrov známý kvůli vodním sportům, a tak je tu pohodová atmosféra plná mladých cestovatelů. Obchody nabízející potápěčskou certifikaci PADI vidíte doslova na každém rohu, na ostrově jich je přes 70.
Na plný potápěčský kurz nebyl čas, ale jednodenní výlet se šnorchlováním jsme nemohli vynechat. U jedné z agentur jsme si koupili (masový) výlet společně s dalšími přibližně 60 lidmi, nicméně vše bylo bezchybně zorganizované, a tak nám to vůbec nevadilo. Plán na první polovinu dne byl “insta-friendly” mini ostrůvek Koh Nang Yuan, který je vzdálený jen 15 minut.
Po obědě na lodi jsme postupně obepluli celý Koh Tao s třemi zastávkami na šnorchlování. Kromě barevného podmořského světa byly hlavní atrakcí želvy. A na ty jsme měli štěstí.
A na závěr už jen foto výběr ze západů slunce.
Food okénko
Bonusová rubrika přibližující thajskou kuchyni, aneb co jsme snědli a nezapomněli vyfotit.
Napsat komentář