První den v Danangu nás zastihla studená fronta, což byl po 30 stupních v Ho Či Minově Městě celkem šok. Koupání na pláži se tedy nekonalo, a tak jsme jen prošli promenádu a na odpoledne jeli do nedalekého Hoi Anu.
Hoi An je přístavní město, jehož historické centrum je zapsáno na seznamu UNESCO. Proto je místo oblíbenou turistickou destinací, ale my se na davy turistů předem připravili, takže jsme si rušnou atmosféru užili. Pár dní před Tetem jsou navíc ulice výzdobené a v obchodech stojí tradiční stromky s oranžovými kumquaty, takže město bylo krásně barevné.
Po příjezdu jsme začali Banh mi bagetou (jak jinak) a postupně šli více do centra, kde jsme procházeli trhy, chrámy, navštívili kavárnu a Terka zkoumala obchůdky s oblečením.
V uličkách jsme zůstali až do setmění a pak se přemístili k řece. Každý večer se řeka zaplní loďkami s lampiony a lidé na ní pouští papírové lucerny přání se svíčkami. Tradice lampionů je stará již několik století a v dnešní době je hlavní turistickou atrakcí. K ruchu u řeky později přibyl i noční trh, který jsme si prohlédli, a pak už jen jeli Grabem zpět domů.
Druhý den se v Danangu počasí nezlepšilo, takže jsme dopoledne využili ke psaní blogu a plánování další cesty v kavárně Highlands – vietnamské konkurenci řetězce Starbucks.
Odpoledne jsme prošli vyzdobené nábřeží v centru města, kde vrcholily přípravy na půlnoční oslavy příchodu nového lunárního roku. Zároveň se chystali i místní, kteří si uklízeli před obchůdky a umývali auta a motorky, aby vstoupili do nového roku s čistým štítem. Proto bylo hodně podniků kvůli Tetu zavřených, ale i tak jsme zvládli najít dobrou večeři.
O půlnoci jsme se spolu s celým městem šli podívat k řece na novoroční ohňostroj. Po cestě zpátky jsme pak pozorovali, jak místní slaví v ulicích, a dokonce narazili na ceremoniál v přeplněném budhistickém chrámu.
Food okénko
Bonusová rubrika plná jídla, aneb co jsme snědli a nezapomněli vyfotit.
Leave a Reply