Po návštěvě Kumari nám zbývalo ještě půl dne a my se rozhodli ho využít k přesunu na jih, což pro nás představovalo zatím nejdelší vzdálenost v kuse. Do Colomba jsme se z Pinnawaly dostali relativně rychle, ale v Colombu jsme chytli večerní dopravní špičku. Celá cesta autobusem se tak protáhla o několik hodin a my jsme až kolem desáté večer dorazili do Galle, kde pro nás byla odměnou pořádná sprcha. I když jsme opět rádi viděli ruch Colomba, během průjezdu jsme na sebe nabalili tolik špíny, že z nás tekla černá voda.
Protože Galle byla jen mezistanice na cestě do Mirissy, dopoledne jsme se prošli historickým centrem a odpoledne pokračovali vlakem dál. Historické centrum tvoří pevnost a komplex budov postavených Holanďany a Brity, a proto je podobné nám znamým evropským památkám. Místo nás moc neoslovilo, neboť jediné, co zde zůstalo srílanské, byla špína a všudypřítomné tuk tuky. Kdyby bylo naším cílem dát si sushi ve staré koloniální nemocnici nebo domácí těstoviny od pravých srílanských Italů, tak bychom zde asi byli na správném místě. My však chtěli jíst lokálně, takže jsme se vydali na místní trhy.
Po příjezdu do Mirissy nám zbývalo posledních pár dnů na Srí Lance, takže jsme nasadili “těžkej dovolenkovej mód”. Užili jsme si hodně spánku, pláží, jídla a 6 hodinových happy hours.
I když je Mirissa vyhlášené prázdninové středisko, překvapilo nás, že působilo jaksi neupraveně. Narozdíl od Arugam Bay bylo na hlavní třídě jen pár restaurací a v celém zálivu jen 4 funkční bary, i když turistů zde bylo stejně. Hotely jsou zde nedostavěné a na ulicích se válí odpadky.
Protože celé jižní pobřeží je označováno jako turistické, půjčili jsme si na jeden den skútr, abychom viděli, jak to vypadá jinde. Zamířili jsme do Weligamy, kde se i mimo sezónu dá surfovat. Od surfování nás ale odradil šílený smrad na pláži, a proto jsme se vydali prozkoumat další dvě pláže směrem ke Galle. Ty byly krásné, nesmrděly, ale vyhnal nás odtud déšť, kterému jsme ujeli do Matary.
V Mataře jsme si poprvé vyzkoušeli jízdu na skútru ve větším městě a rušném provozu. Když jste ale připraveni na to, že vám do cesty může kdykoliv cokoliv odkudkoliv vjet, je řízení docela sranda. Cestou k chrámu Paravi Duwa jsme si ještě stihli koupit srílanskou loterii, která je extrémně nevýhodná, ale za to velice chytlavá.
Poslední den jsme si užili klasicky na pláži, “rozfofrovali” zbytek rupií a psychicky se připravili na cestu zpět.
Z cesty na jih jsme si odnesli traumatické vzpomínky na autobus kvůli šílené srílanské hudbě, neonové výzdobě autobusu a provozu, a tak jsme raději vyměnili autobus za vlak. V Colombu se ale nedalo nic dělat, na letiště jezdí pouze busy. Po šesti různých odpovědích, odkud má autobus údajně jet, jsme za tmy nastoupili do prvního, který nám slíbil, že na letiště dojede. Trauma se vrátilo, nebrali jsme to po dálnici, ale krásně jsme se dvě hodiny v kolonách povozili po předměstí Colomba. Z letiště jsme odlétali v 3:50 ráno a do Česka jsme dorazili, i když s lehkými žaludečními problémy z poslední večeře, v pořádku. 🙂
Bonus:
Leave a Reply