Trek GR221 (nebo alespoň jeho část) byl Terky sen už od první návštěvy Mallorcy. Když jsme tedy vymýšleli, kam tento rok na zaslouženou dovolenou, levné letenky do Palmy rozhodly, že se do hor tento rok podíváme.
Do Palmy jsme přiletěli v pátek pozdě večer a těšili jsme se, až se pořádně vyspíme na první den hiku. Nenapadlo nás ale, že naše hostitelka z Airbnb, temperamentní Španělka, neukončí svou party před jednou ráno, a tak brzké vstávání bylo o něco obtížnější. Nicméně po osmé jsme už seděli v autobusu z Palmy do Sólleru, kde začínala naše naplánovaná trasa.
V Sólleru, malebném městečku proslulém pěstováním pomerančů a výrobou olivového oleje, jsem si v malé kavárně vychutnali atmosféru sobotního rána. Poté, po nákupu nezbytných zásob vody a jamónu, jsme vyšli za hranice města a začali dlouhé stoupání do hor.
Po vystoupání 1 100 výškových metrů se nám otevřel pohled na horské sedlo s jezerem a nejvyšší horu Mallorcy, Puig de Major, v pozadí. Na jednu stranu jsme byli rádi, že nám vyšlo počasí, na stranu druhou nám na přímém slunci rychle ubývaly zásoby vody. Naštěstí většina pramenů vyznačených na mapě nebyla vyschlá, a tak jsme při každé příležitosti doplňovali zásoby.
I když na Mallorce oficiálně není spaní v přírodě dovoleno, zpravidla se na trecích bivakování toleruje pro nízký počet turistů. Našli jsme si tedy útulný plácek na úpatí druhé nejvyšší hory. Bohužel, naši idylku v noci narušila hladová kuna a ráno nečekaná bouřka.
V nejlepší víře, že další bouřka nepřijde, jsme pokračovali v stoupání, což se vyplatilo, protože za odměnu na nás na nejvyšším bodu trasy čekalo azuro.
Nyní před námi bylo už jen prudké klesání plné nádherných výhledů po kamenité cestě do kláštera Lluc, kde jsme hike ukončili.
Z Llucu jsme se svezli autobusem do městečka Alcúdia, kde jsme upocení s krosnami nakráčeli do sterilně čistého hotelu. Poté, co jsme ze sebe udělali zase lidi, jsme si užili kouzelnou atmosféru historického centra v jedné z mnoha restaurací.
Leave a Reply